Podle politických představ mají nahradit spalovací motory elektrické. To představuje velkou změnu a vysoké nároky na změny a společnost. Direktivní rozhodnutí vyvolává ve společnosti k elektromobilitě nedůvěru a negativní postoj. Což je škoda, protože se jedná o pozoruhodné technologie, které jsi, zaslouží pozornost i přes své limity. Lidé se vůči elektromobilitě obvykle dělí do dvou táborů. Jedni jí nekriticky chválí a často i záměrně zastírají, nebo bagatelizují její limity a druzí jí již předem odmítají. Oba tábory mezi sebou vykopaly vysoký příkop nedůvěry. Obětí takového postoje je rozvoj nové technologie a hlavním viníkem nerozvážní politici. Zatímco se jednotliví aktéři v EU přou, tak jinde ve světě získávají náskok. Dobře je to vidět na překotném rozvoji v Číně. Ještě v nedávné době připadaly evropským firmám čínské pokusy prosadit své automobilky na našem trhu úsměvné. Dnes již je začínají vnímat jako skutečnou konkurenci.
Přesto hlavním viníkem skutečnosti, že společnost zaspala, nejsou výrobci, ale politici při svém boji proti klimatickým změnám. To vše direktivním zákazem spalovacích motorů k danému datu aniž by byly zodpovězeny otázky, které tyto změny zákonitě přinesou. Elektromobily jsou skvělou volbou, ale zdaleka ne pro každého a to staví politické rozhodnutí o jejich plošném zavedení místo spalovacích vozů do kontraverze. Jejich zastánci jsou obvykle lépe situovaní lidé, kteří mají patřičné zázemí, aby potlačili negativní vlastnosti a naopak využili přednosti takových vozů. Takové zázemí zdaleka nemá většina, a čím je členský stát EU chudší, tak tím to platí dvojnásob. Nicméně ani v bohatém Německu nejdou prodeje elektroaut dle představ politiků, právě i pro tyto důvody. Přitom nejde jenom o to, že ne každý případný uživatel bydlí v domě se svojí elektrickou přípojkou, kde může přes noc ze svého parkovacího místa pohodlně nabíjet. Ideálně ze solárních panelů, aby přes den použil vůz na vzdálenost mezi 50 až 200 kilometry.
Většina lidí tak, aby pro ně bylo elektroauto dobrou volbou nežije. Tomu odpovídá i zájem o koupě elektromobilů. To platí i o Norsku, které je zastánci elektromobility dáváno za vzor pro vysoký poměr prodeje elektroaut vůči klasickým spalovacím vozům, díky aktivní státní podpoře. Stačí odhlídnout od statistik prodeje a po Norsku se trochu rozhlédnout. Elektroauta potkáte předně ve městech, ale v menších a odlehlejších vesnicích již méně. V některých je nenajdete vůbec a čím dál na sever, tak o to více to platí. Lidé prostě i v Norsku, jako zemi dávané za příklad k elektromobilitě ví dobře, kde tento typ pohonu využijí a kde již méně.
Přesně v tom je problém. Politici plošně rozhodli o elektromobilitě k určitému datu, aniž vzali na zřetel, zda je plošně a pro každého tato technologie použitelná. Lze se domnívat, že takové politické rozhodnutí jen těžko povede ke snížení emisí z dopravy. To je škoda, protože kombinací všech dostupných technologií by byla podstatně větší šance takového cíle dosáhnout. Chudší regióny podpořit pobídkou pro obnovu vozového parku, protože modernější spalovací auta jsou mnohem šetrnější k životnímu prostředí, než ty co lidé v těchto regiónech používají. Bohatší oblasti, jako jsou velká města omezit a umožnit využití jen elektroaut. Tím by přechod na nové technologie byl pro všechny vrstvy přijatelnější. Vzhledem k tomu, že lidé v chudších regionech si nebudou moci dovolit elektroauto, tak jim nezbude nic jiného, než udržovat stávající vozy, nebo ztratit mobilitu.