I když je cestování často drahý špás a dost leze do peněz, není vlastně až tak docela prodělečnou záležitostí. A to proto, že se za něj sice utrácejí peníze, ale ty tu nemizí v nenávratnu. Člověku, který takto investuje, se dostávají na oplátku zkušenosti a zážitky, tento si rozšiřuje obzory, poznává nové lidi, baví se… Prostě je to tu jednoznačně něco za něco. Člověk něco obětuje, aby něco získal. A tak by to podle mne mělo být.
Dnes už naštěstí není cestování ničím složitým nebo nezvladatelným. Dnes už totiž nemáme ani monopolní cestovní kanceláře s mizernou nabídkou a neochotnými a neznalými zaměstnanci, dnes už dávno nemáme žádným směrem uzavřené hranice a naše cestovní pasy patří dokonce k těm nejkvalitnějším na celém světě, umožňujícím cestovat do značného počtu států světa i bez víza. A ač se to nemusí někomu třeba zdát, jsme zároveň zemí docela bohatých lidí, kteří si určitě nějaké to cestování mohou dovolit.
A tak naši lidé stále častěji cestují. Což jim zjednodušují jak cestovní kanceláře a agentury, tak i stále hojněji využívaný internet, na kterém se dá zařídit skoro vše. Čehož jsem třeba i já jasným důkazem – když nepočítám čas strávený výběrem toho, co by mi vyhovovalo nejvíce, měl bych během pár minut vyřízenou jak letenku do Jižní Afriky, kam rok co rok mířím, tak i bydlení v téže zemi a dopravu. A když to našinec jako já, který strávil ještě podstatnou část života za železnou oponou, zvládne takto prostě, proč by to nezvládli i jiní, že?
A tak můžeme cestovat a cestujeme. Třeba právě v těchto dnech, kdy nám začala hlavní doba dovolených, letní prázdniny. Našinci už míří pomalu do všech zemí světa, do míst, která jim mají co nabídnout. A obvykle nikdo nelituje, že tak činí. Kdyby totiž nic jiného, je cestování přinejmenším ideální možností, jak si odpočinout od každodenní reality, od našinců, kterých máme leckdy dost.
A když se pak vracíme, jsme opět plni sil a dojmů. S nimiž se snáze přežije doba dělící nás od další dovolené a dalších cest.