Převážná většina dívek na otázku, jestli si chtějí zařídit pokoj po svém, odpoví, že samozřejmě ano. Toto období začíná v době, kdy malým slečnám je kolem 14 roků a ony začínají mít na vybavení svého pokoje specifické nároky. V dívčím pokojíčku můžeme najít několik prvků, které neodmyslitelně patří k touhám dívčí duše.
Jsou to
1/ romantické lůžko nejraději kryté nebesy
2/ toaletní stolek s dostatečně velkým zrcadlem
3/ velká šatní skříň
4/ koupelna přímo u pokoje plná pěnivých přísad do koupele
5/ police plná plyšáků, kteří něco připomínají
6/ klíč v zámku dveří, aby se dalo zamknout
7/ pokoj plný pastelových barev
Dětský pokojíček, který byl až doposud v pořádku, začíná být nedostačující. Jednoho dne nás naše princezna přesvědčí, že už je dost velká, aby se pokojík pro dítě změnil na pokojík pro slečnu. A na nás je, abychom se s naší slečnou vypravili na nákupy.
Naše názory na tento dívčí sen se bude určitě od toho holčičího značně lišit. Nic to však nemění na tom, že generační problémy byly, jsou a budou. Pokud budeme tedy pokoj zařizovat po svém, vždy půjde o střet zájmů. My rodiče upřednostňujeme praktičnost a funkčnost, naše dcery mají před sebou pokojíček pro panenky.
Při troše dobré vůle se dá ale i tento problém vyřešit k oboustranné spokojenosti. Stačí, když obě strany ustoupí ze svých nedůležitých požadavků a určitě dojde při společných nákupech ke shodě názorů. I tak se dá potomek vychovávat ke vkusu a ekonomickému myšlení.
Je velice důležité, aby dítě cítilo, že se jeho názory řídíme, neodmítáme je šmahem a že je jeho slovo důležité, i když samozřejmě nebudeme se vším souhlasit. Musí vidět, že je nutné řídit se rodinným rozpočtem, že je třeba vždy zvolit to, co nám bude sloužit dlouhodoběji před zbytečnostmi, byť krásnými. Ale přimlouváme se, aby i několik drobných zbytečností mohlo ozdobit dívčí pokoj. Vždyť co nám to udělá, když jednou nebo dvakrát dáme přednost před praktičností něčemu, co bude krásné a pohladí po duši?